Auracast dorazil do Opery v Sydney v živé ukázce – pohled neslyšícího diváka
Autor: Liam O’Dell, liamodell.com
Opera v Sydney tento týden oslavila, že se stala prvním významným kulturním objektem na světě, který nasadil technologii Auracast, a to prostřednictvím živého hudebního vystoupení. Byl jsem mezi diváky – a toto je můj upřímný názor.
Na úvod je pravděpodobně užitečné vysvětlit, co je Auracast, pro ty, kteří tuto funkci Bluetooth Low Energy Audio ještě neznají.
Zatímco většina z nás zná standardní párování „jeden na jednoho“ mezi zdrojem zvuku (například iPhone s hudební knihovnou) a výstupním zařízením (sluchátka do uší, sluchadla nebo klasická sluchátka), Auracast umožňuje více současných připojení k jednomu zdroji zvuku.
Všechna tři zmíněná výstupní zařízení se tak mohou naladit na stejný přenos a zároveň si individuálně přizpůsobit poslechový zážitek. Když jsem seděl v Divadelním sále budovy (na pozvání společnosti GN, aby bylo jasno a v zájmu transparentnosti), mohl jsem kolem sebe vidět, že lidé využívají jak sluchátka, tak sluchadla.
V mém případě jsem koncem loňského roku velmi laskavě obdržel sluchadla ReSound Nexia od dánského výrobce GN, která jsou „připravena na budoucnost“ s ohledem na nevyhnutelné rozšíření Auracastu. Po aktualizaci firmwaru na poslední chvíli – která vyřešila technický problém s připojením k vysílání Auracast (ještě jednou děkuji technikům na místě za pomoc) – jsem se mohl okamžitě připojit ke streamu dostupnému v tomto konkrétním sále.
A jen pro upřesnění: jsem si plně vědom toho, že psaný popis sluchového zážitku má své limity. Přesto jsem kolegům a dalším účastníkům sdílel několik konkrétních postřehů, když se mě – zcela pochopitelně – ptali na můj dojem ze samotného zážitku a z živého vystoupení zpěvačky Dannielle Cartisano a smyčcového souboru Celeste Strings. (Malá odbočka od technických poznámek: šlo o krásný mix klasických i moderních skladeb – od „Birds of a Feather“ od Billie Eilish až po „Fly Me To The Moon“ Franka Sinatry.)
Hlavní závěr, který jsem ostatním zdůrazňoval – a rozhodně to nebyla kritika technologie, spíše naopak – byl ten, že poslech působil přirozeně. V průběhu zhruba třicetiminutového vystoupení nastal moment, kdy se poslech stal mnohem uvolněnějším a známějším zážitkem, podobně jako když posloucháte playlisty na Spotify, které znáte už roky nazpaměť.
Teprve teď, když o tom píšu, si uvědomuji, jak mnohem pasivnější byl můj vztah k hudbě ve srovnání s aktivním (a vyčerpávajícím) poslechem, při kterém musím věnovat značné množství mentální energie rozpoznávání nebo „dolování“ jednotlivých detailů.
Zároveň je ale trochu zvláštní popisovat tento zážitek jako „přirozený“ nebo „nenucený“, protože to naznačuje, že není velký rozdíl mezi poslechem živého vystoupení pomocí sluchadel – případně s mikrofonním ozvučením sálu – a poslechem přes Auracast. Přitom by přece nějaký rozdíl existovat měl. Celá ukázka se konala na akci s názvem „Hear the Future“ (Slyš budoucnost) – rozdíl tam přece musí být!
Tím se dostávám k druhému bodu, který se týká spíše technických aspektů než pocitů.
Doufám, že čtenáři pochopí, co mám na mysli, když mluvím o určité „rozmazanosti“ zvuku při poslechu zesíleného audia z mikrofonů. Nejsem zvukový inženýr, ale mám pocit, že k tomu dochází v okamžiku, kdy se zvuk mísí s akustikou daného prostoru. Tato „rozmazanost“ je při připojení k vysílání Auracast zcela odstraněna.
Navíc jsem u indukčních smyček typu „stetoskop“ často zažíval efekt „dvojího poslechu“ – tedy že zvuk slyšíte jednak prostřednictvím zařízení, jednak skrze zbytkový sluch. Díky možnosti přizpůsobení poslechu u Auracastu lze ale zvuky okolí potlačit natolik, že informace přijímáte pouze jednou.
Dokonce jsem si sundal sluchadla a odpojil se od vysílání Auracast, abych mohl porovnat poslech ve třech různých nastaveních. Bez sluchadel (jak už bylo řečeno, mám určitý zbytkový sluch) působí zvukový obraz široce a je výrazně ovlivněn akustikou prostoru. Se zapnutými sluchadly se pozornost více soustředí na samotné vystoupení, ale objevuje se zmíněná „rozmazanost“. Auracast naproti tomu působí, jako bychom dostávali signál přímo z mikrofonů na pódiu, s působivě jasným rozlišením jednotlivých nástrojů, které dohromady tvoří hudbu.
A zcela příhodně: Auracast ve vás vyvolává pocit větší blízkosti ke zvuku. Pokud se kulturní instituce snaží prostřednictvím svého programu vytvářet intimnější spojení s publikem, pak dává jeho zavedení v co největším počtu institucí naprostý smysl.
Autor: Liam O’Dell, dne 20. března 2025
Zdroj: https://liamodell.com/2025/03/20/auracast-sydney-opera-house-deaf-hearing-aids-technology-bluetooth/
Zobrazit příspěvek na Instagramu